POHLEDEM JAKUBA ČECHA

Prérie Jiřího Valtra hledejte v zámku

Prérie a obrazy prostějovského výtvarníka Jiřího Valtra, kterého veřejnost zná z loňské výstavy v Duze, nyní můžete zhlédnout v prostorách prostějovského zámku.

Tamní výstavní sál funguje v rámci Regionálního informačního centra. Výstava se jmenuje „…krajiny nejnovější a portréty prvopočáteční…“ a autor vystavuje krajinky, které nejsou „fotografiemi“, nýbrž impresemi.

Slavnostní vernisáž za účasti autora se uskutečnila ve čtvrtek 3. března. Návštěvníky uvítala organizační pracovnice tohoto sálu Martina Váňová, úvodního slova se ujala učitelka výtvarného oboru prostějovské Základní umělecké školy Zdeňka Davidová.

Jiří Valtr se v Prostějově narodil v roce 1944. Zde žil do svých šestatřiceti let a do té doby se malování nevěnoval. Jeho koníčkem bylo divadlo, hrál v prostějovském Divadle Hanácká obec. Ve čtyřiceti odcestoval do Kanady, která se stala jeho novým domovem. Tam pracoval na edmontonské universitě. Divadlu se věnovat nemohl a tak si jako koníčka našel v tvůrčím psaní. Ve dvaapadesáti měl zdravotní problémy a během nich se pokoušel kreslit portréty svých blízkých. Takto se začal o kresbu a následně i malbu zajímat.

Na vernisáži o něm bylo řečeno, že se snaží najít nový žánr. „Mám sice rád portréty, jenže s těmi je problém. Lidé chtějí vypadat lépe, než ve skutečnosti vypadají, zvláště ženy. Chtějí být mladší, mít méně vrásek atd. Nejraději tedy maluji sám sebe, protože sám sobě nebudu vyčítat, že vypadám staře,“ přiznává autor. Jiří Valtr i přes pozitivní vyjádření návštěvníků je velmi skromný. Říká: „Není mým zvykem někoho na výstavu předpojatě lákat. Umění má být sdílné a tím pádem lákavé.“

„Výstava se mi líbí“, stručně prérie okomentoval ředitel prostějovského muzea Miroslav Chytil.

„S panem Valtrem jsem se potkala nedávno. Diskutovali jsme totiž o možném zapsání Národního domu v Prostějově na seznam UNESCO a budeme s tímto zajímavým člověkem nadále spolupracovat. Musím říct, že miluji veškeré krajinky, takže se mi i tyto líbí, ačkoliv jsou velmi pocitové“, řekla prostějovská radní Milada Sokolová. Zeptala se autora, jaké měl při malování obrazů pocity, a on jí odpověděl: „Záleží čistě na Vás, jak je budete vnímat.“ Milada Sokolová je vnímá pozitivně.

A co říká prostějovský fotograf Bob Pacholík? „Výstava se mi moc líbí. Je to krajina, kterou sice neznám a je namalována až abstraktně, ale určitě je to poctivá pocitová záležitost.“ On ani jiní návštěvníci v „prériích“ Jiřího Valtra nehledají nic negativního.

Rozhovor s Jiřím Valtrem, autorem výstavy:

Žil jste dlouhou dobu v Kanadě, kam jste emigroval. Jak byste porovnal tamní umění s českým?

Při všech dosavadních vernisážích po návratu jsem byl tázán, jestli existuje rozdíl ve výtvarné oblasti mezi pojetím umění českým a kanadským, potažmo americkým. V Kanadě a zejména pak v USA převažuje v poměřování úspěchu zisk dolaru. Neexistuje tam pojem akademický malíř, nýbrž jen neozdobený výraz painter či artist,  protože nejdůležitější není jakési předběžné nefunkční pohnojení či dokonce pozlacení řemesla, kteréžto faktory vůbec nezaručují přísun dolaru, ale dosažený výsledek a zájem veřejnosti o něj.

Sledujete výtvarné umění i u jiných autorů, zejména českých? Vím, že nebudete hodnotit „konkurenci“, ale mohl byste sdělit svůj názor?

Často se dívám na televizní pořady o českých akademických výtvarnících. Jejich přiznání jsou pro mě dost nepochopitelná. Například: …netvořím proto, abych uspěl, o moje věci nemůže být a ani není zájem…, a já se ptám sám sebe, proboha, jak se ten člověk živí? Přece potřebuje peníze pro přežití. Že by přicházely jakoby tunelem postranně a ne, jak by měly, tedy přímočaře od zákazníka? Nevím, nechápu to zaobalení. A ten rozdíl v poměřování tam i zde vyúsťuje ve mně až v diskutabilní otázku: Byl by dnes pro hýbatele oficiálního českého chápání umění, pro něž je vzdělání na akademii už dopředu jakoby pozlacenou „vstupenkou“ do mnoha galerií, van Gogh malířem tak zvaně akademickým… a měl by vůbec možnost v takovém pojetí vystavovat anebo by ho stihl stejný osud jako tehdy…?

Vyjádření Jiřího Valtra je autorem článku zkráceno, nikoliv upraveno.

Výstava bude otevřena po provozní dobu Regionálního infocentra a to od pondělí do pátku od 9 do 17 hodin, o víkendu od 9 do 12 hodin a potrvá do 30. března, kdy ji vystřídají obrazy akademického malíře Jindřicha Modráčka.

Jakub Čech

Foto: Martina Váňová

Kamera, redaktor: Jakub Čech